Povídali jsme si s tvůrcem ptáčků na našich obalech, dokumentaristou Janem Hoškem

Obaly naší kávy již od loňska zdobí krásné ilustrace ptáčků, kteří žijí právě v oblasti, ve které káva vyrostla. Zatímco pytle s novou zelenou kávou jsou na cestě k nám, Jan Hošek, ilustrátor a dokumentarista přírody, tvoří podobiznu exotického zpěváčka na obal. Pan Hošek se podílel na desítkách dokumentárních filmů o přírodě po celé naší planetě i o ohrožených i běžných druzích zvířat u nás i ve světě. Z nejnovějších filmů napsal scénář k Planetě Česko. A kromě našich etiket ilustruje zvířata a ptáky do všemožných publikací a spolupracuje s Českou ornitologickou společností. Dlouho jsme si chtěli s “otcem” našich ptáčků popovídat...

Pane Hošku, kde má ve Vašem životě kořeny Vaše vášeň pro přírodu?

Já vážně nevím. Nevzpomínám si, že by to někdy bylo jinak. Rodiče měli k přírodě hezký vztah, ale tahle, jak říkáte vášeň, ta není zděděná. Možná to je nějaká mutace, která se u mě prostě vyštěpila…

Jak jste se naučil tak krásně malovat? Ve škole nebo sám?

Kreslím a maluju od malička - a hlavně zvířata. Když jsem se rozhodoval o dalším studiu, váhal jsem, zda se pokusit o přírodovědeckou fakultu nebo o nějakou uměleckou školu. Vyhrála zvířátka, a tak ve výtvarném umění jsem čistý samouk. Snad je to tak dobře - vím už, že žádné zvláštní nadání nemám, spíš tu trpělivost a taky určitou znalost svých modelů. Takže jsem se možná rozhodl správně...

lesnacek stromovy_LR

 

Soustředíte se při své práci také na ptáky, popřípadě i ty stěhovavé?

Ptáci jsou mezi zvířaty zdaleka nejpopulárnější skupina, takže je logické, že i jejich ilustrací je nejvíc. Já dlouhodobě spolupracuji například s Českou společností ornitologickou a s jejich časopisem Ptačí svět, který je mimochodem výborný! Takže ptáci jako téma jsou pro mě skoro denním chlebem. Mimochodem něco podobného platí i o filmování: ptáci jsou nejoblíbenějším tématem, protože jsou krásní, viditelní – a poměrně dobře se točí.

Máte zkušenost z terénu jak vypadá pěstování kávy v udržitelném, lesním hospodářství?

S různými podobami tropického zemědělství jsem se setkal už mockrát – od pěstování jednotlivých ságových palem uprostřed prakticky neporušeného pralesa, až po ty neblaze proslulé plantáže olejné palmy. Přímé zkušenosti z farem, kde se pěstuje kávovník udržitelným způsobem, ale zatím nemám. Když jsem začínal s prací na ilustracích k obalům pro BirdSong, byl jsem proto překvapený, kolik ptačích druhů tohle prostředí hostí. Je to skvělý projekt a jsem rád, že se na něm můžu podílet.

Jan Hošek za kamerou_LR

Je nějaké zvíře nebo skupina zvířat, která Vás nejvíce fascinuje, a proč?

Každé zvíře je svého druhu mezní projev života. Už to, že existuje, že přežilo, je důkazem toho, že je svým způsobem dokonalé, i když každé jinak. Z tohohle hlediska jsou fascinující všechna zvířata – protože dokonalost je vždycky fascinující. Ale abych se nevykrucoval: mě osobně asi nejvíc fascinují kočkovité šelmy. Třeba takový tygr je dokonalost sama ve všem všudy: svou účelností, elegancí i tím smrtícím potenciálem, který z něj vyzařuje.

Co máte na své práci dokumentaristy přírody nejraději a co máte naopak rád nejméně?

Nejraději? Právě ty dvě věci: přírodu a film. Možnost uspokojovat svou zvědavost, spolupracovat s odborníky, kteří nám pomáhají vidět neviděné, dozvídat se spoustu nových věcí, podívat se na zajímavá místa u nás i po celém světě. A pak ten proces, ta magie, díky které z ničeho vzniká film. Baví mě spolupráce s úžasnými profesionály z různých oborů – biology, kameramany, střihači, zvukaři, muzikanty… na které i po všech těch letech jenom s obdivem zírám. Tohle všechno se nikdy neomrzí. No a nejméně mám rád to, co je bohužel základní a neodmyslitelnou složkou téhle branže – shánění financí.

Kde berete inspiraci k tvorbě námětů na dokumentární filmy?

Já se tak trochu sobecky vždycky snažím točit o tom, co zajímá mě samotného. A náměty jsou doslova všude kolem nás. Spletité vazby mezi organismy a jejich prostředím, do kterých navíc zasahují i lidé, obsahují příběhy, se kterými se nemůže rovnat žádná detektivka. Námětů mám na několik životů dopředu. Nyní pracujete na dokumentu s názvem Planeta Praha, který je volným pokračováním krásného počinu Planeta Česko. Co v dokumentu uvidíme a kdy se na něj můžeme těšit? Naším záměrem je ukázat jednak až překvapivou pestrost a bohatství přírody v Praze a ve městech obecně. Rozmanitá je totiž už sama krajina města. Stometrové komíny, podzemní kanály, parky, římsy domů, zanedbaná zákoutí, mostní oblouky, skládky, dvorky, nádraží – to je bohatá mozaika prostředí se stejně různorodou sbírkou obyvatel. Zvláště dneska, kdy okolní zemědělská krajina se čím dál víc mění v poušť, jsou to paradoxně města, která se stávají doslova ostrovy života. A pak bychom rádi představili příběhy zvířat a rostlin, které neúnavně a vynalézavě dobývají tak zvláštní prostředí, jako je město. Jsou to příběhy úspěchů, ale i selhání. Film by měl mít premiéru v březnu roku 2022. Natáčení ještě probíhá, ale v létě a po prázdninách se už budeme pomalu přesouvat do střižny. Jak se Vám natáčelo? Samotné natáčení je dobrodružné, jak je to se živou přírodou vždycky. Zvířata si prostě dělají, co chtějí, jakoby snad ani nečetla scénář. A tak řadu témat, která jsme si tak pěkně naplánovali, se natočit nepodařilo, ale místo toho jsme objevili docela jiné věci, o kterých jsme neměli tušení. A to je na tvorbě přírodopisných filmů to nejlepší. Jako ostatně na životě vůbec.

Jan Hošek_v pralese_LR

Pokukujete už nyní po nějakém dalším tématu dokumentu, sepisujete další scénář nebo už dokonce plánujete natáčení?

Celovečerní dokument Planeta Praha, na kterém teď pracujeme, je velký projekt, který nás všechny pohltil. Uvidíme, co bude dál. Námětů máme víc, spíš je otázka, zda a na co se nám podaří získat prostředky. U filmu bohužel vždycky hodně záleží na penězích, a přírodopisné dokumenty jsou náročné výrobně, a tím pádem i finančně.

Jak se Vám pracuje za doby celosvětové pandemie? Máte práci ztíženou, nebo naopak situaci využíváte tvůrčím způsobem?

My naštěstí točíme jen s minimálním štábem, takže neznáme omezení, která dnes tak komplikují realizaci hraných filmů. A občas nám dokonce při natáčení pomůže, že některá místa jsou dočasně pro návštěvníky zavřená. Ale samo sebou se všichni strašně těšíme, až ta nutná opatření skončí a budeme zase chodit do divadla, do hospody… a do kina! *

Jeřáb královský_LR

Jaké jste pozoroval změny ve způsobu života živočichů právě v době celosvětové pandemie?

Na to není jednoduchá odpověď. Podle různých šotů ve zprávách by si člověk pomalu myslel, že vylidněná města na celém světě zaplavili medvědi a klokani. Ale pro velkou většinu živočichů jsou lidé takříkajíc pod jejich rozlišovací schopnost. Nanejvýš je berou jako déšť nebo vítr – zkrátka je to jen další anonymní síla, kterou nijak zvlášť nezkoumají. Mnohá zvířata sice citlivě vnímají každou změnu ve svém okolí, a jistě si všimla, že něco není jako obvykle – my ovšem moc nevíme, jak to na nich poznat. Ale jedné věci si nešlo nevšimnout: na začátku karantény, kdy se ulice vyprázdnily, přišli holubi a další městští ptáci o zdroj potravy. Žádní turisté, žádné koše přetékající zbytky. Například právě holubi se pak zoufale vrhali na každého chodce, sedali lidem na ramena a dožadovali se nějakého drobečku.

Kromě tvorby filmových dokumentů o přírodě se věnujete také ilustracím fauny a flóry. Jak při tvorbě postupujete?

Když je to možné, připravuji si skici přímo v přírodě. Často ovšem kreslím i zvířata, která jsem naživo nikdy neviděl. Pomáhám si všelijak – nashromáždím stovky fotografií, videa, preparáty. Bez nich by ostatně nebylo možné zachytit detaily, které jsou často pro rozlišování jednotlivých druhů rozhodující. Osobní zkušenost je ale nenahraditelná.

*Pozn.autora: Rozhovor s panem Hoškem jsme dělali ještě před rozvolněním.